|
|
proslov starosty obce z oslav v roce 2006
V obci Roubanina už odpradávna byla obživa jejího obyvatelstva
zajišťována ze zemědělské činnosti. Protože obec je poměrně vzdálena
od větších sídelních míst (od Letovic 12 km, od Jevíčka 12 km, od
Březové nad Svitavou nejkratší polní cestou 10 km), museli si občané
v obci vytvářet takové životní podmínky, aby zajišťovaly možnost
jejich přežití.
Z toho důvodu byla v obci Roubanina zastoupena všechna potřebná
řemesla:
Pekař – p. Bílek, později pan Kolář st. a pan Kolář ml.
Stolař – p. Drobniček, později pan Libor Blbl a Vilém Blbl
Kovář – p. Antonín Neugebauer, později pan Gracián Kobylka
Bednář – p. Jan Elbl
Kolář – p. František Dvořáček ( působící v osadě Březinka)
Švec – p. Jan Šiler
Pánský krejčí – p. František Hickl
Švadlena – p. Josefa Ondříčková, Ludmila Kuchařová a Ludmila
Čiperová
Zásobování obyvatel zajišťovaly 2 obchody se smíšeným zbožím – u
rodiny Oderských a Kolářů
Pohostinství a řeznictví – u rodiny Kubitových
Vzhledem k tomu, že v minulosti byly rodiny spíše vícepočetné,
nestačila drobná zemědělská činnost zajišťovat dostatek financí
potřebných k obživě celé rodiny. Byli tedy někteří členové rodin
nuceni hledat si zaměstnání v rozvíjejícím se průmyslu. Pro občany
naší obce bylo nejvhodnější zaměstnání v textilních továrnách a ve
mlýně v Březové nad Svitavou a v Brněnci. Je nutno podotknout, že za
prací občané docházeli denně a to pěšky. Cesta do Březové nad
Svitavou trvala cca 2 hodiny, v zimním období i podstatně déle. Při
pracovní době v továrnách od 6.00 do 18.00 hodin se takto zaměstnaný
občan vydal na cestu nejpozději ve 4 hodiny ráno a domů se vracel
obvykle okolo 20. hodiny večerní. Pro dnešní generaci je to
nepředstavitelné.
Obec byla v minulosti řízena obecní radou, v jejímž čele stál
starosta. Z historických dokumentů se dozvídáme, že ve funkci
starosty působili pánové: Peregrín Elísek, Libor Elbl, Vincenc
Kočár, Filip Kočár. Po roce 1945 a zvláště v roce 1948 došlo v naší
republice k reorganizaci státní správy. Obecní rada byla nahrazena
místním národním výborem, v jehož čele byl předseda MNV. Výkonných
orgánem byla rada MNV. Prvním předsedou MNV byl p. Leopold Kobylka,
bytem Roubanina č.p. 25, v následujících letech pak pánové Filip
Šiler a Josef Dvořáček st. Výkonným pracovníkem v obci byl tajemník
MNV. V prvopočátku byla tato funkce obsazena uvolněným pracovníkem,
který byl zaměstnancem MNV na plný pracovní úvazek. V naší obci tuto
funkci zastával p. Vincenc Skřipský.
O bezpečnost občanů a prevenci trestné činnosti do roku 1945
pečovalo četnictvo, které v naší obci mělo svoji stanici, umístěnou
v domě č.p. 43 . Po vzniku SNB tuto funkci převzaly okrsky Veřejné
bezpečnosti. Obec Roubanina patřila nejprve do okrsku VB ve Velkých
Opatovicích a poté do okrsku VB v Letovicích.
V roce 1961 byla obec Roubanina sloučena s obcí Deštná. V čele
sloučené obce byl předseda MNV pan Augustin Prudil, poté pánové
Josef Dokoupil a Vladimír Dvořáček. V obci pracoval občanský výbor
pod vedením nejprve pana Karla Mužíka a později pana Josefa Dvořáčka
st. V roce 1985 dochází k integraci sloučené obce Deštná – Roubanina
pod město Letovice. Obec Roubanina se stala místní částí města
Letovice a byla zřízena městským národním výborem. V obci jako
výkonný orgán městského národního výboru působil občanský výbor, do
jehož čela byl jmenován radou MNV pan Vladimír Dvořáček. Po sametové
revoluci v roce 1989 se obec osamostatnila a tak vznikl v Roubanině
Obecní úřad. Činnost v obci byla řízena obecním zastupitelstvem v
čele se starostou panem Josefem Dvořáčkem ml. Ve volbách do obecního
zastupitelstva v roce 2002 bylo v naší obci zvoleno sedmičlenné
zastupitelstvo, které si zvolilo za starostu pana Petra Dvořáčka,
bytem Roubanina č.p.23.
Je nutno se však zpětně zmínit o skutečnosti, která měla rozhodující
vliv na rozvoj naší obce. Obec je severní okrajovou částí země
Moravské. Z tohoto důvodu, jakékoliv reorganizace státní správy
(změny okresů – nejprve soudní okres Jevíčko, pak Moravská Třebová a
v roce 1960 okres Blansko) se plně dotýkaly naší obce a to hlavně v
nedostatečném financování obecních rozpočtů.
Obec Roubanina byla a je farní obcí. Pod správu farního úřadu v
Roubanině přináleží obce: Bezděčí, Svárov, Chlum a Slatina s osadou
Březinka. Původní část kostela byla vystavěna v pozdněrománském a
raněgotickém slohu. V roce 1924 byla původní část kostela z důvodu
jejího havarijního stavu opravena a byla též provedena přístavba
zadní části, kde se nachází dnešní vstupní prostory.
Z dostupných podkladů bylo zjištěno, že ve farnosti působili
následující faráři:
Před rokem 1900 pan farář Morbitzer
Po roce 1900 , Ošťádal, farář Kolínek, Ragoš, Jurolímek, Kozumplík,
Stodůlka, Josef Bečica, administrátor Tomek, Poštulka, Josef
Gottfried, Veškrna, Josef Pejř, Josef Pelc a v současnosti pan Mgr.
Aleš Vrzala.
Naše obec Roubanina má také bohatou historii v oblasti školství.
Místní obecná škola vznikla v roce 1755. Ke škole v Roubanině byly
tzv. přiškoleny obce Chlum, Březinka, Slatina, Korbelova Lhota,
Bezděčí a Svárov. Začátkem 20.století byly zřízeny samostatné školy
v Bezděčí a ve Svárově. Z historických pramenů se nám podařilo
vysledovat některá jména učitelů, kteří na naší škole působili. Byli
to: pánové Antonín Paráček, Novotný, Borovský, D2dič, Glotz,
Štefanovský, Klement st., Klement ml., Glivický, Josef Brauner,
Josef Bárta ml., Prokůpek, Hejduk, Kyselý, Láska, Buriánek, Richard
Kouřil, Bárta st., Komoň, Koukal a paní Horňanská. V období roku
1938 docházelo k velmi častému střídání učitelů – někdy po 14 dnech
až po 1 měsíci. Důvodem střídání bylo jejich povolávání do armády. V
období II.světové války nastoupili jako učitelé naší školy pan Josef
Sluga, učitelky Pelíšková, Illová a Marková. Učitelé Josef Sluga a
Žofie Illová (později provdána Slugová) působili v naší škole až do
první poloviny 60.let minulého století. Posledním učitelem, který
působil na Obecné škole v Roubanině (před jejím uzavřením), byl pan
Vladimír Pospíchal.
Obec Roubanina, i když obec územně malá, měla na tehdejší poměry
poměrně vysokou kulturní úroveň. Propagátory a nositeli kulturního
dění byli i v naší obci právě učitelé a faráři.
Počátkem 20.století vznikl v obci spolek tzv.“Omladina“, ještě však
předtím konkrétně v roce 1895 byl panem nadučitelem Antonínem
Paráčkem založen Sbor dobrovolných hasičů. Spoluzakladateli
hasičského sboru byli i pánové Peregrín Elísek, tehdejší starosta
obce a pan Vilém Kubita, člen obecní rady. 111.výročí založení Sboru
dobrovolných hasičů obec oslavila před 14 dny.
V roce 1919 je panem učitelem Ladislavem Kobylkou zakládán spolek
SOKOL, sdružující občany naší obce a okolních obcí: Bezděčí, Chlum,
Korbelova Lhota, Slatina a Březinka. Tato organizace, mimo jiné
tělovýchovné akce a veřejná cvičení, vykazovala aktivitu v oblasti
divadelnictví. Za zmínku stojí skutečnost, že divadelní kroužek
Sokola od roku 1922 do roku 1933 nastudoval a obecenstvu předvedl
celkem 28 divadelních her. Činnost divadelníků pokračovala i po
ukončení II.světové války v roce 1945. Během doby od roku 1945 až do
roku 1962, kdy došlo k ukončení činnosti divadelního kroužku,
nastudovali divadelníci dalších 14 inscenací.
Samozřejmostí pro výše zmíněné spolky bylo pořádání tradičních
výletů a plesů. Taneční kroužek několikrát provedl předtančení
„České besedy.“
O sportovní vyspělost členů Sokola svědčí i skutečnost, že členové
roubaninské organizace se v roce 1948 při konání XI. Všesokolského
sletu v Praze aktivně zúčastnili veřejného vystoupení.
Vedle výčtu kladných událostí je nutné se zmínit i o interních
problémech, které negativně ovlivnily další rozvoj organizace
Sokola. V roce 1927 se výbor zmíněné organizace dohodl, že pro další
činnost je potřeba uvažovat o výstavbě Sokolovny. Byla zakoupena v
Roubanině stavební parcela a stodola u č.p.25. Finanční prostředky
na stavbu byly získány formou darů od jiných organizací Sokola a
také formou prodeje tzv. zlatých cihel, což byla určitá forma
dluhopisů. Po neustálých dohadech v členské základně došlo nakonec k
tomu, že v roce 1929 byla stodola a část parcely prodána k
soukromému užívání a plánovaná výstavba se již neuskutečnila. Dnes
můžeme jen konstatovat Jaká to škoda?! V majetku Sokola zůstala jen
část parcely, kde bylo cvičiště.
Reorganizací tělovýchovy v našem státě v 50. a 60.letech minulého
století, jejímž záměrem bylo vytvoření „Sjednocené tělovýchovy“,
organizace Sokola v obci zanikla. Stavební pozemek – „cvičiště“ -
byl převeden do majetku obce Roubanina, která ji koncem 90.let
převedla na organizaci SDH v Roubanině. V současnosti slouží tento
pozemek jako hasičské výletiště, na kterém je nyní budována hasičská
klubovna jako součást kulturního zařízení. Po dostavbě bude klubovna
sloužit nejen hasičům ale i pro potřeby obecního úřadu a všech
našich občanů. Hodnoceno z hlediska obce, můžeme konstatovat, že
chyba vzniklá v minulosti bude napravena, ale trvalo to téměř 80
let.
V úvodu zprávy jsem zmínil skutečnost, že naše obec byla obcí
zemědělského charakteru. Po zrušení roboty v roce 1848 vzniklo
rolnictvu mnoho nových povinností a potřeb. Byla zřizována
samostatná hospodářství, k čemuž bylo zapotřebí peněz. V těch dobách
půjčovaly peníze osoby finančně silné a to na směnky, tedy ne ze
solidarity, ale spíše za lichvářské úroky. Tato skutečnost byla
jedním z důvodů. Že byla zřízena první občanská záložna „Na
Roubanské“, která však svému účelu nedostála. V důsledku nedostatků,
vyšlých v záložně najevo, byla tato záložna na Roubanské
zlikvidována a její představitelé potrestáni.
Bylo tedy nutné přikročit k založení nové záložny. Toho se ujali
roubaninský farář P.František Kolínek a roubaninský nadučitel
Antonín Paráček. Spolu s několika svými nejvěrnějšími občany
založili v roce 1899 záložnu raiffeisenku v Roubanině. Ta měla
sloužit pro obce: Chlum, Bezděčí, Svárov, Březinka, Slatina a
později i pro Korbelovu Lhotu. Do představenstva byli zvoleni pánové
František Kolínek, čeněk Kočár, Peregrín Elísek, Čeněk Elbl a
František Kuchař. Do dozorčí rady byli zvoleni pánové Ludvík
Dvořáček, František Elbl z Roubaniny, Alois Širůček ze Svárova, Jan
Alexa z Chlumu a Jan Kavan z Bezděčí. Přes počáteční potíže začala
záložna pracovat až v srpnu 1900. Z dostupných informací bylo
zjištěno, že v letech 1900 až 1940 půjčila celkem 4,084.695 korun. Z
větších zápůjček lze zmínit zápůjčku na stavbu silnice a školy obci
Svárovu, na meliorizaci pozemků v obcích Roubanině, Chlumě,
Korbelově Lhotě, Bezděčí a Slatině, na dostavbu a opravu kostela v
Roubanině, na elektrifikaci obcí Roubaniny, Korbelovy Lhoty a
Březinky.
V katastru obce Roubanina se nachází lesní pozemky, tzv. Manský les,
jehož vlastníkem bylo a v současné době je Arcibiskupství Olomoucké.
Odborný lesní dozor, pokud bylo možno zjistit, vykonávali hajní pan
Karel Mužík, Josef Křivinka a Adolf Štafa.
Období II.světové války bylo i pro naše občany obdobím strachu a
nejistot, souvisejících se zachováním života. Katastr obce Roubanina
sousedil s hranicí Protektorátu. Tuto hranici hlídala finanční stráž
a četnictvo. Pro překročení hranice musel mít občan propustku, jinak
se vystavoval nebezpečí postihu.
Právě toto období německé nadvlády působilo i na náš rolnický lid
velmi depresivně. Konaly se časté kontroly, zda-li rolník
nepřechovává větší zásoby obilovin a brambor, než bylo povoleno.
Kontroly byly prováděny četnictvem za přítomnosti starosty a později
i za asistence německých vojáků.
V roce 1942, tedy ve válečném roce, v důsledku sílících potřeb
německé armády na výzbroj a tím i zvýšených požadavků na zbrojařský
průmysl byla v naší obci zahájena těžba žáruvzdorného jílu,
potřebného jako vyzdívací materiál v ocelových slévárnách.
Žáruvzdorný jíl byl těžen se štolách na jižní části našeho katastru.
Závod zaměstnával cca 50 osob. Jméno dolu bylo „Důl svaté Barbory“.
Správcem dolu byl pan Schwarz, který bydlel se svojí rodinou v domku
č.p.2. Vytěžené žáruvzdorné jíly byly převáženy nákladními
automobily a v zimě i formanskými povozy do šamotky ve Velkých
Opatovicích. Těžba byla z důvodu nedostatku peněz na otevření nových
ložisek této suroviny v 50. letech zastavena a důl byl zrušen.
Období po roce 1948 a následně 50.léta minulého století znamenala
pro život našich občanů velkou změnu. Státem stanovený cíl byl
vytváření větších samosprávních celků, likvidace soukromého
podnikání, centralizace služeb a kultury. Drobným živnostníkům byly
kladeny stále tvrdší podmínky pro jejich podnikání, což znamenalo
jejich likvidaci. Docházelo k znárodňování nejprve velkých firem a
později i firem do 5 zaměstnanců.
Malé obce byly slučovány ve větší celky, a tak vznikaly tzv.
Střediskové obce. Naši obec toto sloučení potkalo. Došlo ke sloučení
s obcí Deštná a vzniká obec Deštná – Roubanina. Byla zrušena škola,
děti dojížděly do základní školy v Deštné.Zrušila se praxe
soukromých lékařů a vznikali zdravotní střediska. Pro občany naší
obce zdravotní středisko ve Velkých Opatovicích. Protože tímto
opatřením by byla utrpěla odborná zdravotní péče pro malé děti,
hlavně pro kojence a batolata, byla zřízena v naší obci „Poradna pro
matky a děti“. Znamenalo to, že do obce jednou za 14 dní dojížděla
dětská lékařka a prováděla drobné léčebné úkony, převážně však
prevenci. Sídlo poradny pro děti bylo v budově místní fary.
V roce 1960 se změnily hranice okresů. Obec Roubanina přešla do nově
zvoleného okresu Blansko. Odborná zdravotní péče začala být
poskytována v nově zbudované Nemocnici s poliklinikou v Boskovicích.
V roce 1999 byl zrušen v naší obci Poštovní úřad, který vykonával
doručovací službu pro obce Roubanina, Bezděčí, Horní Smržov a
Deštnou. Po zrušení obecní záložny přebírá tento poštovní úřad také
služby České spořitelny.
Zásobování obce zabezpečovalo Spotřební družstvo Jednota, která
svoji činnost v naší obci končí privatizací malých prodejen, kdy
obchodní činnost začala provozovat paní Marie Korbelová a později
pan Korec ze Slatiny. V roce 2005 zahajuje obchodní činnost v naší
obci paní Jana Luňáčková.
Největší změna pro venkovský lid a potažmo i pro naše občany
přinesla socializace zemědělství. Podmínky pro hospodaření
soukromých rolníků se stále více přitvrzovaly. Největší důraz byl
kladen na plnění státních dodávek. Státní dodávky musely být splněny
bezodkladně, bez ohledu na to, že část úrody nebyla ještě sklizena.
Výkup obilí a brambor prováděla tzv. Hospodářská družstva. Pro naši
obec to bylo Hospodářské družstvo v Jevíčku. Na včasný výkup obilí
dohlížel orgán státní správy tzv. „Výmlatový referent“, který za
svoji činnost byl zodpovědný Okresnímu plnomocníkovi na zemědělském
odboru Okresního národního výboru.
Že zmíněná 50.léta byla léty strachu a násilností, které se
promítaly i do práce těchto dozorujících orgánů státní správy, si
můžeme lehce představit. V případě nesplnění rozepsaných dodávkových
úkolů byli rolníci trestáni tím, že nedostávali potravinové lístky a
tzv. šatenky. Větší rolníci, neplniči státních dodávek, byli
prohlášeni za vesnické boháče, tzv. kulaky a bylo s nimi jednáno
jako s třídními nepříteli. Takto označení rolníci nesli veškerou
tíhu útrap a v mnoha případech spojenou i se ztrátou svobody. V naší
obci bohudík k těmto extrémům nedošlo
V roce 1958 došlo v naší obci k založení Jednotného zemědělského
družstva. Prvním předsedou družstva byl zvolen pan Karel Mužík,
agronomem pan Vladimír Kubita a zootechnikem pan Leopold Kobylka.
Družstvo nakoupilo 1 traktor Z25A, jehož řidičem se stal pan Josef
Dvořáček. Ostatní potažní polní práce zabezpečovaly koňské potahy.
Těžké polní práce a sklizeň části obilovin byly prováděny pomocí
Strojních traktorových stanic, které vlastnily těžkou zemědělskou
mechanizaci, traktory, pásové traktory a samovazače na sklizeň
obilí. V roce 1960 bylo započato se stavbou kravína pro 96 krav.
Odměňováním družstevníků bylo za odpracovanou pracovní jednotku. Pro
představu uvedu, že pracovník v rostlinné výrobě musel za směnu
odpracovat stanovenou pracovní normu, která odpovídala výdělku za
1,25 pracovní jednotky.
V roce 1962 se JZD Roubanina sloučilo s JZD Deštná a vznikl
zemědělský podnik JZD Družba Deštná – Roubanina. Rozvíjející se
nabídka zemědělské mechanizace ovlivnila i její nákup u tohoto
zemědělského podniku. Byl zakoupen obilní kombajn ŽM – 330, kolové
traktory ZETOR 35, ZETOR 50 a a ostatní sklizňové stroje. Velikosti
sloučeného zemědělského družstva odpovídala výstavba pro chov
hovězího dobytka, technologie posklizňové úpravy zrna a skladování
krmiv.
V roce 1973 došlo k další integraci zemědělského družstva. JZD
Družba Deštná – Roubanina se sloučilo s JZD Letovice a vznikl
zemědělský komplex JZD Pokrok Letovice. Od roku 1995 hospodaří na
pozemcích našeho katastru a.s. Ledeko Letovice.
Jak jsem se zmínil, v roce 1985 po integraci naší obce pod město
Letovice, došlo k tomu, že se změnila i orientace občanů na spádové
město. Z dřívější orientace na Velké Opatovice (jako sídla
zdravotního střediska), přechodem našich občanů do péče obvodního
zdravotního střediska do Letovic se veškerá spádovost včetně
možnosti zaměstnání a dopravních spojů směřovala do města Letovice.
V první části zprávy jsem se zmínil, že se obec po politických
změnách v roce 1989 osamostatnila. Před obecním zastupitelstvem, v
jehož čele byl starosta Josef Dvořáček ml. vyvstal velký úkol. Bylo
třeba v rozvoji obec dohonit vše, co nebylo možno realizovat po léta
sloučení s obcí Deštná a integrací pod město Letovice. Po 3 volební
období, které toto zastupitelstvo stálo v čele obce, se mnohé
podařilo. Byla opravena část budovy č.p. 4, kde sídlí obecní úřad,
byla opravena východní část hřbitovní zdi a zřízen posilující zdroj
užitkové vody na hřbitově. Dále byla rekonstruována část obecní
kanalizace a vybudována retenční nádrž vody „Na Drahách“. Byla
provedena plynofikace obce.
Vážené zastupitelstvo, vážení občané a vzácní hosté.
Ve zmínce o farářích, kteří působili v naší obci, bylo vzpomenuto
jméno p.Josefa Bečice. Považuji za povinnost se o této osobě, která
proslavila obec Roubaninu, zmínit obšírněji. Pan farář Josef Bečica
působil v naší farnosti jako duchovní otec. Mimo pastorační činnost
mezi věřícími katolíky se začal věnovat léčení nemocných –
bylinkami. Začátek jeho činnosti je možné časově spojit se začátkem
činnosti Československého červeného kříže. V té době Bečica působil
jako zdravotník v naší obci a ošetřoval drobná poranění občanů,
kterých bylo, a to mě dáte za pravdu, v zemědělské činnosti v
tehdejších podmínkách dosti.
Vzhledem k tomu, že pan Josef Bečica vystudoval dle jeho vyjádření 6
semestrů lékařské fakulty ve Vídni a v době I. světové války
praktikoval jako zdravotník ve vojenské nemocnici, měl k této
činnosti základní znalosti a předpoklady. Po dokončení studií na
Theologické fakultě byl vysvěcen na kněze a byl vyslán jako misionář
do arabských a afrických zemí. K misijní cestě musel být Bečica
náležitě vzdělán v uplatňování léčby přírodními léčivy, tj.
bylinkami. Právě tyto znalosti zmíněný farář uplatňoval při léčbě
svých pacientů. Výsledky jeho léčení a vysoký ohlas úspěšnosti jeho
práce na sebe nenechaly dlouho čekat a proslavily jej po celé naší
československé republice. Léčbu i vysoce postavených představitelů
našeho státu nebudu uvádět, protože informace se dostaly na
veřejnost jen ústním podáním a nejsou doložitelné. V každém případě
však mohu zodpovědně konstatovat, že osobnost pana Josefa Bečice
proslavila naši obec Roubaninu a vepsala do podvědomí mnoha lidí, že
obec Roubanina existuje.
Vážení přítomní,
Rok 2006 není pro naši obec Roubaninu jen rokem, kdy slavíme
650.výročí prvních dochovaných písemných zmínek o obci, ale pro nás
– zastupitele obce je rokem, kdy ke konci volebního období
předstoupíme před své voliče, abychom jim složili závěrečný účet ze
své činnosti. Nastává tedy pomalu čas, abychom začali postupně
bilancovat, co se podařilo, co se nepodařilo nebo co bychom pro
dobro obce udělali jinak.
Dovolte mi prosím,
abych v kostce shrnul činnost, kterou naše zastupitelstvo za své
funkční období zajišťovalo.
- Bezprostředně po zahájení činnosti bylo nutno řešit nedokončení
věci v oblasti státní správy z minulých let s termínem jejich
splnění do 31.12.2002
- Bylo nutno zabezpečit splnění podmínek hygienika pro další uznání
provozu pohřebiště na místním hřbitově
- Dále bylo nutno požádat Ministerstvo kultury v ČR o registraci
místní lidové knihovny
V oblasti životního prostředí bylo
- vyřešeno třídění komunálního odpadu
- zabezpečeno dodržování vyhlášky o zákazu volného pohybu zvířat na
veřejných prostranstvích
- zabezpečen pracovník na údržbu veřejných ploch, jehož mzdu hradí z
50% Úřad práce v Blansku
- provedena výstavba autobusové čekárny
- zajištěna úprava veřejných ploch (stráň pod silnicí, okolí
autobusové čekárny a celé horní návsi)
- předláždění přístupového chodníku ke kostelu
- oprava budov v majetku obce (hasičská zbrojnice, budova č.p.1 a
budova obecního úřadu)
V oblasti dopravy byla největší investice
- výstavba opěrné zdi u cesty ve směru do vesnice
- výstavba zhroucené horní opěrné zdi pod silnicí
- generální oprava komunikace v úseku od silnice až po most u
Korbelových
- penetrace vozovky autobusové točny
- zřízení parkoviště pro osobní automobily u kostela
V oblasti služeb
- otevření samoobslužné prodejny smíšeného zboží podnikatelkou paní
Janou Luňáčkovou
- realizována generální oprava rozvodné sítě elektrické energie v
obci jejím provozovatelem
- zabezpečeno dostatečné a normě odpovídající veřejné osvětlení v
obci
- montáž bezdrátového zařízení místního rozhlasu
- zabezpečeno zavedení internetu do místní lidové knihovny
V oblasti péče o zdraví občanů se podařilo
- zorganizovat cvičení žen
- zabezpečit provoz fitcentra
V oblasti kultury je zabezpečováno
- vydávání občasníku „Roubaníček“
- organizování Mikulášské nadílky pro děti a slavnostní rozsvícení
vánočního stromku
- organizování Dětského dne
- uskutečňování návštěv občanů – jubilantů
- realizace soutěže o nejhezčí předzahrádku a rozkvetlé okno
- provedeno vybavení kanceláře OÚ novým nábytkem
Z výčtu akcí, které se nám podařilo za 4 roky činnosti obecního
zastupitelstva realizovat, lez konstatovat, že bylo vykonáno pro
rozvoj obce mnoho práce. Za tuto odvedenou práci bych chtěl členům
zastupitelstva a občanům, kteří se na úspěšné realizaci podíleli,
veřejně poděkovat.
Je nutno si však uvědomit, že pokud má naše obec splňovat kriteria
úrovně obce stanovené pro začátek 21.století, čeká nás ještě mnoho
práce.
Děkuji Vám za pozornost.
|
|
|
